Čtenářský deník

John Grisham - Klient

15. března 2010 v 22:22 | Vork
Další grishamovku s tímto názvem mám přečtenou.

Ivan Klíma - Čekání na tmu, čekání na světlo.

6. března 2010 v 1:11 | Vork
Ivan Klíma- čekání na tmu, čekání na světlo

Přemýšlel jsem nad tím, že většinu knih, které jsem přečetl byly napsány nečeskými autory. Hledal jsem proto nějakého českého, součastného autora. Dlouhou dobou vím o Klímovi, pozor nemluvím ted o Josefovi(ten z na vlastních očí), ale o Ivanovi. Snadno se jde dočíst o jeho začátcích, které spadají do šedesátých let. Po porážce pražského jara a následném vyjádření nesouhlasu s normalizační politou se stává disidentem.

Z knihovny jsem si přenesl knížku Čekání na tmu, čekání na světlo. Příběh popisuje poslední rok totality. Hlavními postavami jsou kameraman, který byl odchytnut při pokusu dostat za kopečky, odseděl ve vězení trest a nyní pracuje v televizi ve zpravodajství. Točí krátké šoty, které jsou stříhány do propagandistických zprávách, uvědomuje si to, avšak staví se k tomu pasivně. Další postavou je prezident Husák. Ten je zde líčen jako paranoik a vůbec tak trochu jako cvok, který úplně nechápe svět kolem sebe. Třetí osobou je člověk, který se snaží násilím dostat na západ. I on je od odchycen a odsouzen k trestu smrti. V posledních chvílích však je předvolán Husákem na hrad, chce ho vyslechnout a poté mu udělit milost. Součastně s ním je předvolán i kameraman. V hlavě se mu to celé poplete a milost udělí kameramanovi a odchází, nechápán okolí, ze sálu pryč a v podstatě odchází i z dějin, právě totiž vrcholí Sametová revoluce. Tolik asi stručně k příběhu. Vystupuje zde o mnohem víc osob, které jsou poměrně dost dobře prokresleny. Líčím děje jsem moc nadšen nebyl, ale dějem jako takovým docela hodně. Například, když otočil reportáž o chemičce, kde se vyráběli výbušniny. Spatným životním prostředím, kašláním na lidi, kteří si vydělají v nebezpečné podniku něco málo navíc, ale platí za to krutou daň na zdraví. Dokonce se tu i dočtu, že pokud se při špatné manipulaci s nitroglycerinem stane výbuch, tak budovy mají pevné stěny, ale lehké stropy, aby budovy byly lehce opravitelné… lidé co vyletí doslova do luftu, na těch tolik nezáleželo, alespoň ne tolik, aby se uvažovalo nad bezpečnějšími postupy práce.
Myslím si, že šeď normalizace by šla daleko lépe vykreslit, ale i tak se to daří dobře. Chvíle mi jsem se ztrácel v ději, nebylo jasně poznat, kdy se vzpomíná nebo kdy je v současnosti(jména vždycky přeskakuji). Některé kapitoly jsou označeny jako "Filmová povídka" ale i ty tvoří děj a řekl bych, že se příliš od "normálních kapitol" ničím neliší. Na knížce mě bavilo odbočování k úvahám a definicím běžných pojmů. Docela v některých místech to posouvá i děj. Například:
….Co je to budoucnost? Budoucnost je doba, která zpochybní všechno co ji předcházelo. …
…..O čem spolu vlastně mluvili? O životě. Co je to život? Život je Hromada věcí, óbrovská nakupenina hadrů, tub, krémů, mlýnků a rezavých trubek, z kterých vylézají myši. Také kabelů, lamp, zrcadel, kamer, kazet, nůžek a kropících vozů. ….
…..Co to znamená být s někým?....
….Co je to hřbitov? To je místo marnosti….(tohle není asi úplně přesně, nemohu najít přesné místo pro citaci)
…Co je to vítězství? Klamná naděje v trvání snu. Šílený tanec těch, kdo teprve zemřou, na hrobech těch, kdo právě zemřeli. Je to stav, kdy v radostném boji zaniká pláč a nářek obětí. …
…Co je to víra? Víra je touha, která se tváří jako přesvědčení….
…Co je to spravedlnost? Je to odplata, která se halí do roucha ušlechtilosti a pružných zákonů. …
A mnohé další. S některými nemohu úplně souhlasit, ale aspoň přemýšlet na úhlem pohledu.
Původně jsem té knížce dát trošku slabší ohodnocení, protože se tam objevovaly slabší místa, které jsem nemohl skousnout, ale zpětně musím říci, že možná nejsem zvyklý na takové líčení děje.
Dozvěděl jsem se něco o Husákovi, o náladě a povaze normalizační společnosti a bohužel i negativních vlastnostech společnosti, které jsou svým způsobem stejné dodnes, ale jejich projevy chování jsou ovlivněny politickým systémem. Knížku mohu doporučit už jen proto, že Klíma je činný v kultuře, jeho názory můžeme slyšet občas i v médiích. Letos získal cenu Karla Čapka vyhlašovanou PEN klubem.


Sophiina volba- William Styron

22. února 2010 v 0:47 | Vork
U bráchy na stole jsem objevil tuhle knížku. název mi byl povědomí, ale divil jsem se,že autor mi nic neříká. Vzhledem k tomu, že brácha četl jinou knížku, tak jsem mu ji zabavil.

Firma - John Grisham

19. ledna 2010 v 14:14 | Vork
Další přečtenou knihou od tohoto autora je Firma. V pořadí jeho druhé vydané dílo. Musím se přiznat, že mě tato kniha dostala hned od prvních řádků. Místy jsem byl při čtení napjatý jak malé gatě. Chvíle jsem musel i knihu odložit, protože můj srdeční tep nabíral vysokých frekvencí. Napětí je téměř na každé straně.

Případ Pelikán - John Grisham

20. prosince 2009 v 1:48 | Vork
Velmi dlouhá doba uběhla než jsem se dostal k nějaké pro zajímavé knížce. Případ Pelikán jsme přečetl za jeden den, pardon nyní je už skoro dvě ráno takže za dva. Kniha je od Johna Grishama, toho autora mám na seznamu několik let, vlastně od okamžiku, kdy na ČT1 dávali podruhé film s Mattem Damonem a Dennym DeVitem Vyvolávač deště, podle mě je to velmi dobrý film v titulcích na konci byla právě zmínka, že Vyvolávač deště je podle Grishama. Knížku mám pujčenou z MZK, v pondělí ji pojedu vrátit.

Ze začátku takové vláčné, ale pak stane jistá věc, věci se dají velmi rychle do pohybu. Střed knížky mi přijde opět dost vláčný, místy hodně zdlouhavý, ne však nezajímavý, spíš neustále čekáte, kdy to zase začne, kdy události pojedou znovu tak rychle, že jedinou brzdou bude vlastní tempo čtení. Úplný konec je celkem předvídatelný a končí nedůstojně k celé knížce, je prostě těžký slaďák.
V knize vystupuje značné množství postav, chvílemi jsem se ztrácel v záplavě jmen, zvlášť, když se objevili po několika kapitolách znovu, bez bližšího opětovného popsání, jsme musel přemýšlet o koho se jedná, či dokonce zda vůbec postava už vystupovala předchozích částech.
Kniha určitě drží pozornost čtenáře od začátku až dokonce, jen místy jsou pasáže, které by mohli být kratší a tím samotná kniha, ač tlustá není, by ze svých 298 stran mohlo něco málo "odtučnit".
Celkové hodnocení: 75%

PS: ted jdu na cigárko, už se těším.

Egypťan Sinuhet

29. dubna 2006 v 18:42 | Vork
Konečně! Konečně jsem dočetl asi nejdelší knihu, jakou jsem kdy četl. Jsem opravdu hodně rád, že poslední stránky byly spatřeny mým zrakem a to bez přeskakování stran předchozích. Knížka měla přes 800 stránek, které byly opravdu nabyté bohatým příběhem.
 
 

Reklama