Chřiby na kole

6. března 2010 v 17:17 | Vork |  Já a den (moje dny)

Tak mi trošku trvalo, ale konečně jsem dostal k sepsání krátkého povídání o mém prvním vícedenním cyklovýletu . Trvalo, protože se uskutečnil v polovině září loňského roku(2009).


Už ani nevím, jak jsem přišel na to, že zrovna Ždánický les a Chřiby, snad Hrad Cimburk, nová kamenná rozhledna na Nejvyšším kopci hřibů Brdo(543 m. n. m.), nebo Komínky(pískovcové komínky, které byly i jednou v Toulavé kameře, zde jsou vytesány schůdky pro samotného císaře Habsburské monarchie, hrad Buchlov (ale tomu jsem se vyhnul), Buchlovické kameny, těžební vrty MND (nachází se zde ložisko ropy), ale hlavním cílem byl asi pramen Trkmanky.

(- Fotky jsou v galerii, rubrika napravo - Chřiby na kole -)

Pátek


V pátek, v den D, jsem přišel o něco dříve z brigády, nějak jsem neměl žádné plány na víkend. Kontrola počasí na aladinu, pršet nemělo, rychle jsem se sbalil, na naléhání matky jsem se ještě stavil obchodě pro helmu. Když jsem si helmu vybral, prodavačka se mě ptala, kterou si vezmu barvu, ji jsem tenkrát odpověděl, že tu co mám na hlavě, že ani krabicu nechcu, že mám venku kolo a že jsem sbalen, že hnedka jedu.
Přes Kobylí, k Balatonu (jo vážně k Balatonu, to je rybník za Bumovicema), byl proti vítr jak sviňa. Ještě ted mě bolí nohy. Přes Krumvíř, Bohumilice k Dambořicí, kde odbočuji už do Ždánického lesa. Večer se blíží, z domova jsem vyjížděl kolem čtvrté hodiny, a ted je nejvyšší čas najít místo k noclehu. Bude to poprvé, co sám přespím v lese, těším se ale zároveň mám trochu strach, jen nevím z čeho přesně. Vhodné místo skoro nikde, nakonec stavím stan téměř za tmy na mýtině. Na tak hrbolatém a křivém místě jsem zatím nikdy nespal. Rychle uvařit večeři už za totální tmy a jít spát. Moc spánku se ale nekoná. Vítr a zamlíčněné nohy, bere mě křeč do stehna.

Sobota


Ráno se slibuje pěkný den. S trošku oblačnou oblohou, ale sluneční paprsky přes ni přece prosvítají. Cesty jsou asfaltové a pro cyklisty značené. Dopolední plán je najít pramen trkmanky, z map by neměl být příliš daleko od polní cesty. Při pátrání po ni se mi na zadním kole tvoří mírná osmice, což není dobrý. Rozhoduji se jet až do Ždánic, kde chci koupit nějakou vodu napití, jako cyklista mám větší spotřebu než pěší. Počasí zatím dobré. Asi po hodině hledání odbočky pramenu to vzdávám a musím pokračovat podle časového rozvrhu, abych do nedělního večera, před tmou, stihl dojet domů. Počasí se začíná pomalu a nenápadně kazit, slunce se schovává za těžkými mraky, které se tváří na déšť a studený vítr taky nic moc. Projíždím kolem Zlatého jelena, místo je pojmenováno podle jedné pověsti, je tu pomník k obětem 2. svět války, působil zde odbojový oddíl Olga a byl zde také zastřelen partyzán. Ždánickým lesem prochází naučná stezka o těžbě ropy(docela mě to zaujalo a zdržení u každé cedule redukuji pouze na fotku tabule, snad si to doma přečtu :-) ).

U Snovídek vyjíždím z lesa, studený vítr zesiluje a mírné poprchání mě pěkně rozčiluje. Mám chuť se na to vykašlat a naložené kolo narvat do autobusu a jet domů, eště že sem to neudělal.

Koričany projíždím, odbočuji k přehradě, která slouží jako zdroj pitné vody, a opět odbočka zpět do lesa, tenkrát už do Chřibů. Na Cimburku dávám oběd z vlastních zásob a za 2Okč i procházku po zřícenině. Masakr v podobě cyklo značení začíná. Chaos, chaos, chaos. Nic víc. Po úžasných lesních cestách se osmice neustále zvětšuje a řetěz začal pěkně skřípat, je najednou úplně suchý. Olej sebou nemám. Počasí se mění, sluníčko začíná svítit, vítr už tolik nefouká, bunda se dá odložit. Pod hradem Buchlov odbočuji k Buchlovickým kamenů. Kde na obrovské louce stavím stan, vařím si večeři a fotím západ slunce. Mám starost o vodu. Noc je lepší, přece spím na louce, je tam rovina.
V noci jsem se vzbudil, něco nedaleko dupe a troubí. Snad jelen, nebo bujná fantazie, nevím. Chce se mi čůrat a bojím se vylézt ze stanu, avšak ne kvůli zvěři (celou dobu jsou všude cedule o zákazu vstupu do lesa po setmění kvůli přemnoženým divokým prasatům), ale kvůli myslivcům. Považuji je za cvoky a mám strach, aby nezačali pálit po něčem se pohnulo ve tmě. Nedaleko od stanu to musím stejně risknout.

Neděle


Ráno je krásné počasí. Modrá obloha, slunce svítí, co to jen jde, radost vstávat. Dopoledne stíhám rozhlednu Brdo, údajně po 70 letech první postavená rozhledna z kamene u nás, opět 20kč vlezné. Uvnitř rozhledny se dovídám o existenci návrhu dálnice, první dálnice v československu, která měla procházet srdcem chřibů. I tehdy byly politická rozhodnutí stejně praštěná jako dnes. Vést dálnici napodél lesem, pohořím. Ještě že se to neuskutečnilo, ale některé záchvěvy realizace jde nalézt. Náspy, nebo sloupy pro mosty.

Zastávku na Bunči, lesní chata, nebo snad vila, vyplňuji česnečkou a kofolou (možná pivo ted už nevim). A valím dál není čas. Domů to mám ještě furt kolem sto kiláků. Po cestě dělám ještě nějaké zastávky a odbočky(komínky, slovanské pohřebiště) a po prudkém, nekonečném sjezdu z kopce přijíždím k levému břehu Moravy v Otrokovicích.Už jsem pěkně nasraný na to značení cyklo stezek, ale ještě netuším, že to pravé peklo mě čeká. Potkávám nějakou starší manželskou dvojici, zkušení nedělní cyklističtí výletníci. Pán mi říká, že ta cyklo vede podél levého břehu tama a tama, prý už tadyma jel někdy dříve. Ještě, že jsem je potkal, protože podle mapy bych tu cyklo cestu zase nenašel.

U Spytihněvy se napojuji na batův kanál. Cyklostezka je nově vyasfaltovaná a vede v těsné blízkosti Batova kanálu. Radost z jízdy, až na některé účastníky, baba s kočárem si to štráduje prostředkem apod.. Furt musím brzdit a rozjíždět se a ta osmica mě už taky pěkně vytáčí. V Uherském Hradišti stezka se ztrácí, ptám s nějaké slečny kudy kam. Naštěstí mě provede skrze město a přesně nasměruje na stezku za městem směr jih. Povrch asfaltu si jen chválím, ale pouze do Kostelan. Pak se stezka končí, značení je šílené. Mám takový pocit, že vždycky značení vede jen k hospodě a tam pak zmizí úplně, během těch dvou dnů se mi stalo několikrát.

V Nedakonicích se ztrácím to totálně. U sloupu, kde jsou dvě cedulky cyklostezek se přesto ptám místních, kterým směrem mám pokračovat. Místní rádi poradí a přidají informaci o tom, že tu se ztrácí spoustu cyklistů velmi často. Taky docházím k názoru, že když se něco dělá, mělo by se to pořádně, protože peníze to stejně stojí, ale žádaný výsledek se nedostaví. Rozhoduji se, zatím pojedu po stezce, druhá varianta byla jet normálně po silnici v běžném provozu, ale s mým nákladem a osmicí, skřípajícím řetězem se raději rozhodnu pro cestu na cyklo číslo 47, na které jsem již od Otrokovic.

Tohle bylo asi to nejhorší rozhodnutí. Stezka mě vede po šílených cestách, samá díra, hrby, značení místy nikde, nevím kam odbočit, či jet rovně. Nakonec vjíždím do lesa, kde cesta připomíná smetiště, bláto, vysypaná suť ze staveb, kusy cihel, betonu, odpadu. No hrůza pro moje naložené kolo a osmici, která se zde zvětšila na dvojnásobek. Řvu jak na lese, všechny možný sprostý nadávky nu pi…., ku….., haj…, kdo vymyslel, aby ta cyklotrasa ze suprového asfaltu vedla zrovna tudy. Jak mile dojedu na asfalt se stezkou končím a jedu už po státních silnicích za běžného provozu. Odbočuji na Uherský Ostroh, kde poslední kousek po cyklostezce do Veselí nad Moravou. Snažím se valit, co to jen jde, začíná se totiž stmívat a domů to mám ještě pěknou dálku.
Před Strážnicí prasknou asi dvě špice v zadním kole a v předním kole asi čtyři. No není skvělé? Nutí mě to aspoň nezpomalovat, protože pokud zpomalím, klesne odstředivá síla a špice se začnou plandat do rámu kola. Téměř za tmy jedu kolem Rohatce. V Průšankách si dávám přestávku. Už toho mám plný brýle. V Bílovicích znova začínám kurvovat a to docela nahlas, další objížďka. Jsou zde Hody. Ještě kousek a jsem doma.

Zhodnocení: Cestování na kole bylo fajn, moc se mi to líbilo. Jediné z čeho jsem zklamaný jsou cyklostezky. Čekal jsem od nich víc. Tolikrát, co jsem se vracel, otáčel, nebo značení bylo dvojsmyslné, jsme si neuměl ani představit. Mělo by v mapách být nějak upozornění, že tahle je přímo vyasfaltovaná pro cyklisty a jiná, že kvalitě cyklostezky vůbec neodpovídá. Letošní léto si plánuji výlet za hranice naší vlasti. Koupit si ještě brašny na přední kolo, aby veškerá zátěž nebyla jen na zadním a tradá na výlet. Už se těším.


PS: Fotky jsou v galerii, rubrika napravo- Chřiby na kole. Je to docela dřina nahrát 22 fotek sem na bog, popsat je a nakonec zjistím, že když je nahrávám chronologicky tak se zobrazují pozpátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. března 2010 v 17:05 | Reagovat

loni jsem se tu v Německu vydal po jedné cyklistické stezce, ale pěšky... nebyl tam ukazatel kolik měří a navíc nikde nebyla orientační mapa... jen jsem věděl, že mám dojít zase tam kde jsem vešel... a tak jsem šel a šel až do večera... myslím že to mohlo být takových 5O km :D
příště vím, že musím na kole :)

2 pavel pavel | Web | 9. března 2010 v 17:06 | Reagovat

a pomohl ti ten tvůj osobní bůh aspoň proti větru? :D

3 retrospectives retrospectives | Web | 18. června 2015 v 19:55 | Reagovat

půjčka v insolvenci recenze :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama