No teda titulek.... hmmm

13. srpna 2006 v 12:39 | Vork |  Já a den (moje dny)
Dlouho jsem nic nenapsal a asi zas dlouho nic nenapíšu, pokud vůbec tohle to někdy dopíšu. Nonic úvodní větu mám, sice ostudně strašnou, ale nějak se začít nový článek musí. Po tak dlouhé době něco napsat na blog, to je jako když se člověk učí opět chodit. :-)
Proto mi nemějte za zlé, když článek bude velmi stručný. :-D

Tento týden se blíží ke konci, ale stejně začnu minulou nedělí, no možná už sobotou.
Den před minulou nedělí jsem zažil duševní otřes(možná o něm napíšu povídku, nebo ne, ještě bych dostal za ni Nobelovu cenu :o)) To mělo za následek, že jsem spal víc jak 12 hodin v kuse a přesto jsem se v neděli v poledne vzbudil naprosto unavený, nevyspalý a jakýmsi způsobem odevzdaný , možná trošku protivný. Nicméně to mělo za následek, že večer jsem nemohl vůbec usnout, ač jsem si uvědomoval, že ráno vstávám už ve 4:00 do práce, tím rostlo vnitří napětí a nervozita a tím také se vzdalovala doba na brzké snění. Začal jsem si tudíž číst knihu, kterou jsem už kdysi dávno odložil, protože mi připadala nudná. Na štěstí to byla jediná vhodná kniha pro čtení před spaním. Na nočním stolku mám ještě Markétu Lazarovou(trošku moc složitý věty), Němčiny 1,2,3 und Deutsch in Maschinenbau a několik knih o Kosmologii a knihu s názvem Třináct baladických próz od českých realistických autorů.
Čtení mě neuklimbalo do stavu stavu spánku. Usnul jsem něco kolem druhé hodiny ranní. Za dvě hodiny mě budí rádio, ten pitomý rozhlas Brno. (už jsem to konečně přeladil přeladil.) Naprosto ospalý s napuchlými oči(očami) jsem se nějak vybravil z bytu dolů do garáže, tam jsem se popral s koly, nakonec jsem zvítězil a za mírného poprchání vyrážím směrem na vlak. Tma jak v prdeli. Dole na křižovatce nesvítí žádné pouliční světlo. Cesta se zdá být rovná bez výmolů a kaluží. Do jednoho naprosto rovného, nenápadného místa vjedu plnou rychlostí, je plné vody a o setinu vteřiny mám pravou botasku značky prestige též naplněnou vodou. Asi sto metrů kurvuju a pičuji na všechny strany. U benzinky se vydávám směrem k nádraží, do prava. Najednou jsem oslepen. Nějaké oranžové lasery mi míří svojí světelnou silou přímo do očí. Ježíš majrá, UFO!!! Néééé! Nebo že by to nebylo UFO?! Ne není, je to potvrzeno. Oči přivírám na 1,5 deseniny milimetru a zjištuje, že je to nové pouliční osvětlení, které svítí všude jen ne na cestu. Na našem městském uřadě jsou snad úplně hloupý(vím, slabé slovo). Nikdy snad neslyšeli o zákoně na ochranu životního prostředí. Světelné znečištění má stejnou váhu jako znečišťování ovzduší. Více na (doporučiji přečíst, raději než tento můj článek) : http://www.astro.zcu.cz/svetlo/skylight-info.html
Na nádraží si jdu koupit lístek. Paní vypadá stejně ospale jak já a dokonce má možná aj víc napuchlé oči. Venku si sednu na lavičku a začnu pokračovat ve čtení, které jsem přerušil kvuli spánku asi před třemi hodinami. Nezní to absurdně? Na nádr přichází ještě jeden pán. Když vlak přijel, dveře otevřela sama paní průvodčí. Nás dvou přistupujích se ptá: "Kdo vás vzbudil", pán odpovídá, "Budík" " To bych ho asi rozbila" Tím končí veškerá konverze. Vagónek vlaku je plný lidí, ale žádný úsměv ve tváři cestovatelů. Nejspíš si všichni říkají "Zasrané pondělní ráno". Opřu se o dveře záchodu a čtu. Vláček zastavuje přímo na nástupišti, na které přijíždí můj velký elektrický vlak. Žádné šmatlání podchodem. Najdu nástupištní lampu, rozevřu knihu a čtu dál. Nastoupím do vlaku, čtu. Vystoupím v Šakvicích, jdu si sednout do čekárny. Nečekám na vlak, čekám až mi otevřou v práci. Je 5:03. směna mi začíná v 6:00. Aspon si budu v klidu číst.
Osoba, která mi dělá vedoucího má dovolenou. Dostávám jiného operátora. Když zjistí, co nás čeká za nimravou práci tak, mrdá drbe na všechny strany. Během hodiny asi řekl 30x drbačka, mrdat a dokázal to prokládat dalšími úchvatnými výrazy v obdivuhodné kadenci. Nejlepší bylo, když vynadal trnu od navíječky. Zpříčil se tam hydraulický píst, ani kladivem nešel zarazit. Nadával a pak zařval : "Kurvo!!!" Zmáčkl knoflík a píst se s takovou rychlostí a ranou zatahál, že jsem myslel, že ten stroj tomu rozumí.
(Právě mě to psaní přestalo bavit, asi to zkrátím).
Práci popisovat nebudu, ve směs stále dělám to stejné. Stříhám plech. Když to pondělí musím uznat, že byla docela změna. Ikdyž se teda nečekaně zase stříhal plech.
Nevím jestli se mám zmínit… ale jo asi se zmíním. Je tam jeden chlápek. Nemám ho rád, je to hajzlík první třídy. Jezdí tam s vozíkem. Když není, co odvážet, tak si v něm sedí a čumí jak ostatní makají. Minulí týden jsem měl odpolední. Směna končí ve 22:30 on si odcházel už kolem deváté domů. Nebo. Roztláčím vagon s nákladem, paleta má asi kolem 2-3tuny, ten vůl má položenou nohu na vagoně, až když jsem mu řekl, že jedu, neochotně mi uvolní cestu a čumí jak se snažím dát do pohybu 3 tuny oceli. Potom, když balím paletu, náhodou mi se přetrhne páska. Ten shit mě ještě zdrbe. A dnes, v pondělí o polední pause, jsem se v šatně, když všichni odešli a nikde zde nebyl, lehl jsem si na lavku, abych si srovnal záda. Tak jak na potvoru tam vleze a začne: "Ti brigádnici ti se majů, u práce sedijů, ted si to tu leží.…" Už jsem ho měl dost a říkám: "Vám se ale v tom vozíku sedí daleko lepší, polstrované sedadlo, ruce na volantu." on na to: "Já ti dám, víš jak su vydrcaný z teho ježdění, však si tu běž zkusit." Měl jsem mu sto chutí odpovědět, že klidně jdu. Ale ono nemá cenu kalit vodu, za měsíc ho už třeba nikdy neuvidím. Mlčel jsem.
Nejkrásnější pocit v práci zažívám, když jdu směrem na vlak. Na tyto emoce se těším už od ráno, kdy stávávám. Jenže tentokrát prší jak z konve. A doma ve VP jsem na nádru na kole. Ospalí a chmurným pocitem se vydávám mezi pršící kapky(kdby mezi, padají přímo na mě). Na vlak budu čekat cca 30 minut. Knížka mě opravdu baví, a proto ji vytahuji hned jak si sedám v čekárně na lavečku. Po cestě zmoknu jak zaběhlý pes. Doma jsem o půl čtvrté(odpoledne). Zapínám týví, a čekám na jediný rozumný seriál. Simpsonovi. Po nich hned usínám a budím se až o půl osmé večer. Je mi hrozně divně. Jako kdybych měl horečku. Večer jdu spát už kolem deváté. Ke vší smůle se opakuje stejný obrázek ze včerejška. Nezaberu a nezaberu. Alespoň dnes usnu kolem jedné v noci, mám o hodinu víc jak včera. Sotva usnu hned na to vstávám.
Venku tma jak v prdeli. Nějak se vypravím z bytů dolů. Dole vidím, že zas kurva prší. Jdu nahoru pro deštník. Vypáčím kolo s garáže, dole na křižovatce pozor na skrytou kaluž v díře silnice, za benzinkou lasery znovu do očí, na nádru jíná ženská, ale stejně celá napuchlá a ospalá. A zas ten stejný kolotoč. Odpoledne si doma si říkám, hlavně neusnout, nepodařilo se. Alespoň, že tentokrát spím jen 15minut. Od Honzy na icq se dovídám, že jede ve čtvrtek na prohlídku bytu v brně. Pojedu také. Ještě Víta jede s námi. Večer jdu spát zas v devět a únava z předchozí dvou probdělých nocí se ozvala, díky bohu, velmi brzy. Středa to samé, jen si objednávám první oběd v závodní jídelně na zítřek(čtvrtek). Má pít pizza, no uvidíme jaké to bude. Venku neprší, paráda. Na nádraží si čtu opět knihu,je to čím dál lepší zajímavější. Ta realistická posloupnost v čase je naprosto úžasná. Někteří literární kritici si sice myslím, že autor se tím snaží pouze zastřít svůj nedostatek spisovatelského talentu. Já si to nemyslím a i kdyby se o to snažil, promyšlenost děje knihy se nezapře. Doma zapomenu na Simpsonovi. Hlad je důležitější než barevný postavičky v kresleným seriálu. Na icq se domluvíme ještě jednou o zítřejší cestě do Brna. Opakování je matka moudrosti. Večer jdu spát kolem desáté. chvíli si čtu knihu. Je to čím dál víc zamotané, ale o to zajímavější. Ráno málem zaspím, u uchami mi řve rádio. Divím se, že ten řev mě nezbudil dřív. Ještě vlak stihnu. Zas, bacha na kaluž, světlo do očí, paní za přepážku, čtení při čekání na vlak, čtení při čekání na vlak v Zaječí, čtení v Šakvicích. práce…. . Celou dobu se těším na oběd. Nebyl jsem zklamán. Polívka hodně dobrá, fazulová. Jen je jí málo. A pizza. Naprosto výborná. Dostávám pokušení si obědvat oběd i na zítřek. Ale prachy jsou důležitější. Z práce jdu na vlak. Nečekaně, co ?
Koupím si jízdenku do Brna. Mezi tím mi volá Víta, že už jede do brna. Spletl si vlaky, jel o hodinu dříve. Ve vlaku najdu místo a čtu knihu. Nějak mě bere spánek. Oči jsou otevřené, čtení a vnímají,ale tělo usíná. To má za následek, že několikrát mi povolí ruka a kniha padá dolů. Potřetí když se to stává tak si v duchu říkám, zase mikrospánek, tu ruku musíš zvednou, nebo ti tak kniha vypadne na zem. Soustředím ve škerou sílu do ruky a čekám na impuls od mozku oby ji zvednul. Impuls vysílám směrem ruce. Vtom projede kolem rychlík. Já se leknu a impluz je větší než bych potřeboval. Kniha mi vyletí z rukou směrem vzhůru a přistane na protějším sedadle. Proberu se a nechápě na ni hledím kam až odletěla. Týpek co sedí přes uličky v křesle se jenom řehoní. V Brně je to v pohodě. Prošli jsme si kolem naše potenciálního, budoucího bydliště. No to je jedno, ten byt nedostanem. Moc lidí a velký zájem, my jsme při jednání s realitní makléřskou vypadali spíš jak studenti fofrškoly a ne VUT. Večer odepisuji na jedné realitní kanceláři. Odpověď od ní jsem ještě nedostal.
Pátek zas to stejný. Večer konečně dočtu knihu, které mě doprovázela na každém mém kroku pět pracovních dnů. Večer je Summer. Přišla mi sms, že proč tam nejsem. Odepisuji, že jsem utahaný jak kotě. Kolem pul noci jdu spát. Ráno mně budí maminka, že mám ve stolařství poličku. Oblíknu se o deváté hodině jdu pro ni. Tam ji vidím, ale ještě nesklíženu, jsou to jen nařezané desky. Tak zas nic. Výkres k té poličce mám hotový už někdy od února/března, ale do stolárny jsem šel s ním až teď. Odpoledne jsem jel autem do Hustopeč pro koláče. Dnes jsou u nás hody. (přemýšlím jestli jsou hody horší svátek než Velikonoce, serou mě oba). Večer uklízím, konečně je aspon trošku v mým pokoji uklizeno. K tomu jsem si našel jakési cd. Spustím ho a hned po pár tónech poznávám Pink Floyd v orchestrální podobě. Vzpomínám si, že to cd si nechal vypalovat už někdy hodně dávno. Nahrál ho filharmonický orchestr v Londýně. Naprosto úžasné. Jdu spát kolem 0:00.
Ráno se vzbudím o pul deváté. Zapínám tv a sleduji Kačery z Kačerova. Když jsem byl malý žral jsem to jak čokoládu dnes. O dětských, dávno zapomenutých pořadech psala už šárka-s http://sarka-s.blog.cz/0607/vzpominani-pruvodce-televizi-meho-detstvi . Tam jsem si vzpomněl třeba i na Willy Foga. Beztarostné krásné dětsví je už pryč. Při čučení na kačery jsem si vzpomněl na ten to článek od šárky. Po skončení kačerů mačká můj prst knoflík na ovladači a tam se objevuje Marek Eben o 36 let mladší. Juj. Také jeden ze seriálů, který patřil ke sledovaným pořadů v útlem věku mého dětství. Schválně. Kdo si ještě vzpomíná na Studio rosa, na Magion, na Vegu? Po skončení Kamarádů, přepnu na Svět 2006. Tam zhlédnu jednu reportáž a při další se rozčílím. Byla o tom jak se potrhlí amíci setkali s tím reklamním červeným panákem, který chodí po Washingtonu o Vánocích. Této reportáži předcházel í obdobná. Stařenky v USA nemají nic lepšího než se nechat neoficiálně křtít na kněžky. Spíš by se měli začít zajímat jak jejich stát škodí světu. Nasral jsem se zhals bednu včil dopisuji poslední tečku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vork Vork | 13. srpna 2006 v 12:46 | Reagovat

Jěště jsem zapomněl,že jsem byl v pátek večer v Mutěnicích pro fotky z Maturitáku (to byla ta akce v ladné na letišti).

No teda byl jsem překvapen kolik lidí mělo homosexuální  sklony ten večer....  :-DDDDDDDDDDDDDDDD

2 Gaspacho Gaspacho | Web | 14. srpna 2006 v 11:05 | Reagovat

Jo no...fotky byly úletový :D

Hej musel jsem se kolikrát fakt zasmát... V jistých ohledech mi to připomíná moje dny i když jsou celkem odlišné...společné mají ale dost. A čekání na to, až tě pustí do práce, ti vůbec nezávidím...fuj!

A co kdyby jsme podali ňákou námitku, připomínku nebo něco obdobného kvůli těm lampám.... Aspoň přes maily. Iniciativa proti zkurveným lampám :D Se divím, že ta sova, kvůli které naši dneska nemohli spát, tu vůbec žije. Tak co? Dem do toho? A ještě přiberem pár lidí ;-) Nevím koho ale stojí to za pokus. Jde o naše město, že?:)

3 Vork Vork | 14. srpna 2006 v 13:24 | Reagovat

Město je naše, ale světelné smetí působý do okolí několika kilometrů, ale oblaha je všech, včšichiu mají právo vidět hvězdy v celé své kráse.

4 Zuzana Zuzana | 14. srpna 2006 v 19:01 | Reagovat

jestli to chcete napsat takhle, tak si to opravte, mate tam hrubku

5 Gaspacho Gaspacho | Web | 14. srpna 2006 v 19:31 | Reagovat

No já už svůj text odeslal...

6 .....th .....th | 17. srpna 2006 v 11:37 | Reagovat

dej ty fotky na net,na strojare

7 Vork Vork | 17. srpna 2006 v 23:19 | Reagovat

for: .....th: nevím kdo jsi a nevím jaké fotky myslíš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama