Vstávající sobotní ráno

18. března 2006 v 22:54 | Vork |  Blbosti
Ráno se budím docela brzy. Jen něco po sedmé hodině. Poslední dobou toho moc nenaspím, ikdyž ospalý jsem. Převaluji se v posteli, přemýšlím jestli si číst, nebo už vstát. Před osmou vstanu, otevřu okno a hned zas zalehám pod peřiny.

V bytě je ticho a klid, ale z venku se už ozývají různé směsice zvuků, šumů.... .
V klidu ležím v posteli zachumalný pod dekou, jen hlava nenápadně trčí na polštáří a nechává se ovívat čerstvým, studeným, kyslíkem prosyceným, raním vzducem.
Dívám se kamsi do nekočna na stropě a naslouchám všemu vlnění, které se donese do mích uší. Dva ženské hlasy se na něčem domlouvají, mužský hlas na ně volá nějaký příkaz, do teho se vloží skřeky malého dítěte, dole pod oknem slyším kroky, asi sousedka, kroky ustaly, byl položen plechový kýbl na zem, ucho kýblu křaplo o jeho stěnu, cinkají klíče, cvaká zámek, v dálce kokrhají kouhoti, napočítak jsem jich šest, někde štěká pes, po ulici směrem z kopce dolů projelo auto, dítě na někoho volá, žena mu domlouvá, smích, zvuk otevírání vrat, pružiny skřípou, v pozadí švitoří vrabci, nějaká další žena volá na psa, dveře se otevřeli, kliče opět zacinkaly, kýbl se odtrhl od země, kroky odchází, dvěře bouchly, zastavilo auto, zhaslo motor, hraje hudba, hudba zesílí, když se otevřeli dveře, ticho, dveře auta bouchly, zvuk alarmu, auto je zamklé, svižné kroky se vzdalují, skřípnou dveře, kolem mého okna proletí hrdlička, dole na křižovace brzdí auto, jiné jede po naší ulici do kopce nahoru, smích někoika lidí, kroky, alarm, otevření dveří, hlasy, žena opět volá na psa, rychlé kroky pod oknem...otáčím se na bok, polštář už je studený a v pokoji záčíná být stejná teplota jak venku, nehce se mi vylézat ze zahřáté postele, ještě chvíli poslouchám......hlasy se loučí auto odjíždí, žena říká psovi, že jdou už domů, v garáži startuje auto, pomalu vyjíždí, mnění se zvuk vozu, dveře se otvírají , čtyři kroky, pružny skřípou, rána, garáž je zavřena , dveřa auta bouchnou, vozidlo divoce odjíždí....fakt už je mi zima vstanu, rychle zavírám okno.
Odcházím ze studeného pokoje do kuchyně, kde je tepleji. Napustím si konvici vodou, položím ji na kamna, pustím plyn, zmáčknu knoflík, voda se už hřeje, jsem zamyšlený, nad něčím hluboce přemýšlím, otevřu dvířka kredencu, vytáhnu hluboký talíř, nachystám ho ke kamnům, jdu hledat sáček s kapučínem, otočím se a říkám si: " Ty si fakt debil, na kapučíno si vytáhneš talíř na polívku, blbe....."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gaspacho Gaspacho | Web | 19. března 2006 v 10:59 | Reagovat

A proč ne....pít kapučíno z talíře je celkem originální.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama