Zrušme peníze

20. října 2014 v 12:59 | Vork |  Přemýšlím nad...
Asi před pěti lety, jsem napsal těchto pár slov. Bylo to v době, kdy jsem byl ještě na VŠ. Nemělo to ani elektronickou podobu, napsané to bylo pouze na druhé straně účtenky z papírnictví. Náhodně při úklidu jsem tento papírí našel a dnes přepsal do elektronické podoby. Ani nevzpomínám, zda jsem to myslel váženě nebo to bylo jen v nějakém opojení. Mně to ukazuje nad čím člověk v době bezstarostnosti, v době, kdy si myslel, že je ještě nesmrtelný v době, kdy neměřil čas a mládí mu připadlo jako věčnost... zkrátka mi to ukazeje nad jakým idealismem jsem dokázal uvažovat a jaký posun člověk udělá během krátké doby, kdy nad ním praskne bublina bezstarostnosti (studenského života).
....ale možná na druhou stranu je škoda, že nad podobnými věcmi jsem přestal přemýšlet, třeba by byl vlastní život lepší k životu.....
 

do sebe

22. února 2014 v 13:17 | Vork
Omlouvám se všem, kterým jsem nějak ublížil i nevědomky.

Setkání s managerem

9. května 2010 v 14:14 | Vork |  Povídky
Po dlouhé době zase jedna povídka. Půdně jsem měl trošku jiné plány, ale nosím ji v hlavě už docela dlouho, tak jsem to už musel už na "papír hodit". Třeba se k ní jednou vrátím, a přepíšu ji do  čtivější podoby, ale věřím že i ted se bude líbit a komu ne, no tak ne…..  
 


Za se na budku

19. dubna 2010 v 13:30 | Vork |  Já a den (moje dny)
Zase jsem dostal na budku, už bych si i na to mohl zvyknout. Smolaři neexistují, jen debilové. Být smolařem je druh debility. 

zase článek

11. dubna 2010 v 23:27 | Vork |  Blbosti
Zase jeden článek do šuplíku. Ale jednou je snad s výsměchem zveřejním.

Pocit blbečka

30. března 2010 v 23:02 | Vork |  Blbosti
Ráno jsem měl skvělou náladu a postupem dne se to pěkně zhoršovalo a zhoršovalo až ted mám pocit úplného blbečka. Nechci být blbeček!

Na kole všemi konetinenty

19. března 2010 v 8:08 | Vork |  Já a den (moje dny)
Dlouhou dobu vím, že na hvězdárně jsou pořádány cestopisné přednášky. Nikdy jsem o to neměl nijak moc velký zájem. Říkal jsme si vždycky, že to bude jak nějaký dokument, který se dá zhlédnout v televizi. Poprvé až letos jsem tam zašel. Zlákal mě zajímavý název: Na kole všemi kontinenty. Z názvu už jde poznat, že cestovním prostředkem bylo kolo a projelo se na všech pěti kontinentech. Byla to vážně paráda. Dvojice cestovatelů Lucie Kovaříkové a Michala Jona (www.luciemichal.cz) provázeli barvitým popise třístovek fotografií z celého světa. Začali tím, že déle jak rok plánovali podrobně cestu, očkování, víza, letenky, trajekty….nakonec prodali vše, co měli v česku, podle slov Lucie: "Prodali jsme téměř všechno zbylo nám jen pár kusů oblečení, a počítač, který jsme dala bratrovi, abychom po celou dobu s ním byli ve spojeni." Taková věta mě dotala hned na začátu.

Cestu začali v roce 2002 a skončili v roce 2005. Tři roky byly na cestách, jen na kole.
Přes Německo, Dánsko, odbočka do Grónska, Švédsko, Norsko, Rusko, Mongolsko, Čína, Korea, Japonsko, Austrálie, Fidži, Nový Zéland, Bolívie, Chile, Argentina, Antarktida, Paraguay, Brazilie, Mexiko, Aljaška, Kanada, Gibraltar, Portugalsko, Španělsko, Německo, Rakousko, Slovensko, ČR.
V sálu velkého planetária bylo poměrně dost lidí, snad více, než co chodí na astronomické promítaní. Na konci byly pokládány zajímavé dotazy. Nejzajímavější mi přišel, když se tam někdo ptal, zda po tak dlouhé době strávené na cestách, se jim změnil pohled na život, na svět, a pohled na čechy? Ještě zajímavější, byla odpověď, ale v podstatě se dala i čekat, líbilo se mi jak ji formulovali, nebyl jsem z nijak překvapen, spíše mě ujistila v mém dlouhodobém názoru. Určitě se příště půjdu zas na takový cestopis.
V dalším týdnu ve čtvrtek bude cestování po Kamčatce, přednášet bude prof.Druckmüller, což by mohlo být docela zajímavé, jelikož o tomto pánovi jsem slyšel samé pozitivní věci, hlavně z optiky a fotografování koróny Slunce.


John Grisham - Klient

15. března 2010 v 22:22 | Vork |  Čtenářský deník
Další grishamovku s tímto názvem mám přečtenou.

Chřiby na kole

6. března 2010 v 17:17 | Vork |  Já a den (moje dny)

Tak mi trošku trvalo, ale konečně jsem dostal k sepsání krátkého povídání o mém prvním vícedenním cyklovýletu . Trvalo, protože se uskutečnil v polovině září loňského roku(2009).


Už ani nevím, jak jsem přišel na to, že zrovna Ždánický les a Chřiby, snad Hrad Cimburk, nová kamenná rozhledna na Nejvyšším kopci hřibů Brdo(543 m. n. m.), nebo Komínky(pískovcové komínky, které byly i jednou v Toulavé kameře, zde jsou vytesány schůdky pro samotného císaře Habsburské monarchie, hrad Buchlov (ale tomu jsem se vyhnul), Buchlovické kameny, těžební vrty MND (nachází se zde ložisko ropy), ale hlavním cílem byl asi pramen Trkmanky.

(- Fotky jsou v galerii, rubrika napravo - Chřiby na kole -)

Ivan Klíma - Čekání na tmu, čekání na světlo.

6. března 2010 v 1:11 | Vork |  Čtenářský deník
Ivan Klíma- čekání na tmu, čekání na světlo

Přemýšlel jsem nad tím, že většinu knih, které jsem přečetl byly napsány nečeskými autory. Hledal jsem proto nějakého českého, součastného autora. Dlouhou dobou vím o Klímovi, pozor nemluvím ted o Josefovi(ten z na vlastních očí), ale o Ivanovi. Snadno se jde dočíst o jeho začátcích, které spadají do šedesátých let. Po porážce pražského jara a následném vyjádření nesouhlasu s normalizační politou se stává disidentem.

Z knihovny jsem si přenesl knížku Čekání na tmu, čekání na světlo. Příběh popisuje poslední rok totality. Hlavními postavami jsou kameraman, který byl odchytnut při pokusu dostat za kopečky, odseděl ve vězení trest a nyní pracuje v televizi ve zpravodajství. Točí krátké šoty, které jsou stříhány do propagandistických zprávách, uvědomuje si to, avšak staví se k tomu pasivně. Další postavou je prezident Husák. Ten je zde líčen jako paranoik a vůbec tak trochu jako cvok, který úplně nechápe svět kolem sebe. Třetí osobou je člověk, který se snaží násilím dostat na západ. I on je od odchycen a odsouzen k trestu smrti. V posledních chvílích však je předvolán Husákem na hrad, chce ho vyslechnout a poté mu udělit milost. Součastně s ním je předvolán i kameraman. V hlavě se mu to celé poplete a milost udělí kameramanovi a odchází, nechápán okolí, ze sálu pryč a v podstatě odchází i z dějin, právě totiž vrcholí Sametová revoluce. Tolik asi stručně k příběhu. Vystupuje zde o mnohem víc osob, které jsou poměrně dost dobře prokresleny. Líčím děje jsem moc nadšen nebyl, ale dějem jako takovým docela hodně. Například, když otočil reportáž o chemičce, kde se vyráběli výbušniny. Spatným životním prostředím, kašláním na lidi, kteří si vydělají v nebezpečné podniku něco málo navíc, ale platí za to krutou daň na zdraví. Dokonce se tu i dočtu, že pokud se při špatné manipulaci s nitroglycerinem stane výbuch, tak budovy mají pevné stěny, ale lehké stropy, aby budovy byly lehce opravitelné… lidé co vyletí doslova do luftu, na těch tolik nezáleželo, alespoň ne tolik, aby se uvažovalo nad bezpečnějšími postupy práce.
Myslím si, že šeď normalizace by šla daleko lépe vykreslit, ale i tak se to daří dobře. Chvíle mi jsem se ztrácel v ději, nebylo jasně poznat, kdy se vzpomíná nebo kdy je v současnosti(jména vždycky přeskakuji). Některé kapitoly jsou označeny jako "Filmová povídka" ale i ty tvoří děj a řekl bych, že se příliš od "normálních kapitol" ničím neliší. Na knížce mě bavilo odbočování k úvahám a definicím běžných pojmů. Docela v některých místech to posouvá i děj. Například:
….Co je to budoucnost? Budoucnost je doba, která zpochybní všechno co ji předcházelo. …
…..O čem spolu vlastně mluvili? O životě. Co je to život? Život je Hromada věcí, óbrovská nakupenina hadrů, tub, krémů, mlýnků a rezavých trubek, z kterých vylézají myši. Také kabelů, lamp, zrcadel, kamer, kazet, nůžek a kropících vozů. ….
…..Co to znamená být s někým?....
….Co je to hřbitov? To je místo marnosti….(tohle není asi úplně přesně, nemohu najít přesné místo pro citaci)
…Co je to vítězství? Klamná naděje v trvání snu. Šílený tanec těch, kdo teprve zemřou, na hrobech těch, kdo právě zemřeli. Je to stav, kdy v radostném boji zaniká pláč a nářek obětí. …
…Co je to víra? Víra je touha, která se tváří jako přesvědčení….
…Co je to spravedlnost? Je to odplata, která se halí do roucha ušlechtilosti a pružných zákonů. …
A mnohé další. S některými nemohu úplně souhlasit, ale aspoň přemýšlet na úhlem pohledu.
Původně jsem té knížce dát trošku slabší ohodnocení, protože se tam objevovaly slabší místa, které jsem nemohl skousnout, ale zpětně musím říci, že možná nejsem zvyklý na takové líčení děje.
Dozvěděl jsem se něco o Husákovi, o náladě a povaze normalizační společnosti a bohužel i negativních vlastnostech společnosti, které jsou svým způsobem stejné dodnes, ale jejich projevy chování jsou ovlivněny politickým systémem. Knížku mohu doporučit už jen proto, že Klíma je činný v kultuře, jeho názory můžeme slyšet občas i v médiích. Letos získal cenu Karla Čapka vyhlašovanou PEN klubem.



Kam dál